Napsali o nás
Zde se dovíte, co o nás napsali jiní nebo jak to cítíme my
Slovácký deník, 15.3.2015
Vlčnov - Zoufale a beznadějně vyprodáno. Tato informace doprovází hroznolhotský ochotnický spolek Hrozen, ať navštíví se svojí komedií Zabijačka Slovácké divadlo v Uherském Hradišti, Dům kultury v Uherském Brodě nebo jako právě v sobotu 14. března Klub sportu a kultury Vlčnov.
Rozhodla jsem se osobně přesvědčit o tom, jestli může být vystoupení ochotnického divadelního spolku tak vtipné, jak naznačují ohlasy.
U vlčnovského Domu sportu a kultury se v sobotu objevuji pro jistotu půl hodiny před začátkem inscenace, abych stihla oslovit autorku Zabijačky Jitku Pavlicovou. „V médiích se o nás moc nepíše, lidé na naše hry chodí, protože se o nich dozvěděli od známých," krčí rameny Jitka Pavlicová. Rekord v návštěvnosti jejich představení se prý pohybuje okolo pěti set návštěvníků. Nakonec i tady ve Vlčnově jich do tohoto počtu chybí jen pár. „Popravdě, když už to hrajeme tolikrát za sebou, vtipy se nám trochu okoukají, pak jen nechápeme, proč se to lidem tak líbí. A určitě se nedá říct, že bychom úplně všude vyprodali sál. I když pravda, většinou tomu tak je," přemítá skromně Jitka Pavlicová.
Lidé se trousí do sálu nekonečně dlouho. Ještě pár minut po začátku dobíhají poslední návštěvníci. Některým už nezbývá než si sednout po stranách na lavičky. Při představení pojednávajícím o plánované zabijačce nedorostlého prasete pochopím, proč na Zabijačku míří davy lidi. V humorných scénkách ze života musí snad každý obyvatel Slovácka poznat buď sám sebe, nebo některého ze svých sousedů.
„Že je se zabijačkou nejvíc práce ráno a večer a ty potřebuješ pomoct? Mně ale na večer začínají všechny ty mé bolesti a až ráno to doznívá. To by bylo nejlepší, kdybys na mě cinkl, až budete mít maso v kotli," hlásí v jednom z dialogů na jevišti Andrea Vajdíková v roli hypochondrické drbny Anny. Publikum se prohýbá smíchy, a když na scénu nastoupí v roli Annina manžela Tondy Jiří Falešník, někteří si nestačí utírat slzy. „Já si tě poléčím. Já ti udělám každý den akupunkturu trojkama vidlema," odpovídá Anně Jiří Falešník za výbuchů smíchu. A já už tuším, že až budou v květnu hrát Zabijačku z cyklu Hroznolhotských etýd naposledy, publikum se do sálu už možná ani nevejde.
autor: Adéla Buráňová
Velký zájem o "Zabijačku" ve Slováckém divadle způsobil její opakování na konci března
(agentura Pierrot 12.1.2015)
Hroznolhotský ochotnický spolek Hrozen není třeba divadelním fanouškům nijak mimořádně představovat. Setkání s originální divadelní poetikou a humorem, který je v inscenacích hroznolhotských ochotníků skryt, je totiž vskutku nezapomenutelným zážitkem. Nějvětším trhákem minulých let byla inscenace Taková léčivá romance, která se dostala dokonce i na televizní obrazovky. Skupina divadelních nadšenců z Hroznové Lhoty pod autorským a režijním vedením Jitky Pavlicové si v té době začala zvykat na vyprodané několikasethlavé sály a na stále zvětšující se okruh příznivců. Poprvé ve své historii si tehdy hroznolhoťané zahráli i na prknech Slováckého divadla. Vloni na jaře byla v kulturním domě v Hroznové Lhotě odpálena další pomyslná nálož, jejíž střepiny nekompromisně zasáhly publikum. Stalo se tak v den premiéry nové hry s názvem "Zabijačka". Od toho dne komedie o "všedním" vesnickém rituále objíždí kraje a zanechává za sebou doznívající salvy smíchu vyprodaných sálů. Před časem jsme informovali o tom, že Slovácké divadlo se 1. 2. také stane hostitelem "Zabijačky", a protože vstupenky během jednoho týdne zmizely z pokladny a zájem diváků neutuchá, bylo rozhodnuto, že "Zabijačka" ve Slováckém divadle bude mít ještě jednu reprízu, a to v neděli 29. 3. 2015. Vstupenky můžete zakoupit na webu Slováckého divadla nebo přímo v pokladně - 572 554 455. Nákup raději neodkládejte, ať na vás zůstane.
Ve Slováckém divadle bude "Zabijačka" (agentura Pierrot 12.12.2014)
...a krev přitom nepoteče. Určitě ale nebude nouze o slzy - ty potečou proudem - tedy ty od smíchu. Kdo již viděl některou z inscenací ochotnického spolku Hrozen, může jen potvrdit, že bez kapesníků nemá smysl vstupovat do hlediště - typickému humoru divadelních nadšenců z Hroznové Lhoty se prostě nedá ubránit. Chcete-li se také pobavit a povznést se nad každodenními starostmi, máte možnost 1. 2. 2015 ve Slováckém divadle. Vstupenky můžete zakoupit na webu Slováckého divadla nebo přímo v pokladně 572 554 455. A myslíte-li to s účastí na představení Zabijačka vážně, příliš se nerozmýšlejte, vstupenky totiž mizí velmi rychle. Během prvního dne prodeje byla obsazena více než polovina sálu oblíbeného Slováckého divadla.
V minulém školním roce jsme si mohli vyzkoušet jaké to je dělat rozhovor do časopisu. Sice se jednalo o školní časopis "Střapec" žáků ZŠ Hroznová Lhota, ale nějak se začít musí, no ne? Zde si můžete přečíst naše odpovědi na jejich zajímavé dotazy. Rozhovor_Strapec.pdf
Zveřejněno na webu města Uherský Brod dne 19.11.2014, autor: Markéta Švehlíková
Po dvou letech se do Uherského Brodu vrátili divadelníci z hroznolhotského ochotnického spolku Hrozen. Přivezli další, již sedmý díl svých stále populárnějších hroznolhotských etýd s podtitulem „tož to vám mosím povykládat..." Divákům, kteří beznadějně vyprodali Dům kultury, povykládali, jak to chodí na vesnické zabijačce.
Kdo jste tam byli, určitě mi dáte za pravdu, že hroznolhotští nám řádně pocvičili bránice a pokud opravdu platí, že smích prodlužuje život, pak to se stárnutím obyvatel královského města a jeho okolí rozhodně nebude nijak dramatické.
Vesnická zabijačka, to je vždy divadlo samo o sobě, i když zrovna nesedíte v kulturáku, ale na dvorku pod čerstvě zaříznutým prasetem, ze kterého do lavóra chytáte krev, nebo mícháte škvarky, plníte jitrnice, koštujete slivovičku, či se snažíte umýt horu neskutečně mastného nádobí. Jestli jste nikdy na takové zabijačce nebyli, určitě zajděte na další reprízu stejnojmenného představení Hroznu, protože to vám dá naprosto přesný obrázek a popis všeho, co na zabijačce lze prožít a porci toho smíchu navíc.
Hrozen má jedno obrovské plus. Ve svých autorských představeních se drží jednotného stylu, je to vlastně takové divadlo na pokračování, zachycení života na vesnici nebo jak už jsem kdysi psala na Slovácku, které se (naštěstí) pořád súdí.
Autorkou scénáře je Jitka Pavlicová, kulisy vyrábí její muž, výtvarník František Pavlica i syn stejného jména a vůbec, když se podíváte do programu, zjistíte, že je to divadlo nejen autorské, hroznolhotské, ale i rodinné. Kromě manželů Pavlicových (v Zabijačce hrají manželskou dvojici, která tuto „slavnost" pořádá) najdete mezi herci i lidmi v zákulisí více shodných příjmení.
Kdybych měla vyzvednout nej herecký výkon v tomto představení, pak to bude bezesporu naprosto přesvědčivá postava Evy v podání Evy Kubišové či Jiřím Falešníkem ztvárněný řezník Tonda. Velké divadelní BRAVO však patří celému spolku.
PS: Jste si opravdu jisti, že jakákoliv podobnost se zabijačkou u nás doma, byla čistě náhodná?
Pro kompletní fotogalerii na rajčeti klikni zde
Přišlo mailem dne 19.11.2014, snad se autorka nebude zlobit za zveřejnění (je to přesná kopie bez úprav)
nedá mně to, abych se neozvala! Smekám před VÁMA, v pondělí 17.11.2014 v 17:00 hodin jsem se zúčastnila v Uherském Brodě VAŠEHO vystoupení Zabijačka...................... co k tomu říct...kde se hrabou Rychlé šípy Slováckého divadla a další jiná četná divadelní vystoupení, která jsem v životě viděla, prostě jste výborní, výborní, výborní, dlouho jsem se tak nepobavila, fakt jste borci. No nedá se nic dělat musela jsem vám to říct, miluji lidi s humorem, to se pak život jinak žije..... a to míchání oškvarků bylo tak přesvědčivé, že po zbytek večera jsem nemyslela na nic jiného než na to jakou mám na ně chuť. Zdravím celý kolektiv a přeji hodně úspěchů v další jakékoliv činnosti. Si pište, že budu vyhledávat, kdy a kde se zase ukážete.
Se srdečným pozdravem
Rumjana Nováková
P.S Jo a přečtěte tento dopisek i ženským!.... díky
Uherské Hradiště, 18.3.2014
Tož to vám mosim napsat.
Kamkoliv jsem se v minulosti vrtnul, tam mne divadlo přitáhlo, jako si magnet přitáhne kousek kovu. Nejčastěji jako diváka a nebylo toho málo. Uherské Hradiště, Jihlava, Ostrava, Český Těšín, Praha, ale i města ležící mimo území naší republiky: Berlín, Bielsko Biala, Vídeň a hlavně Chicago. Tam jsem divadla navštěvoval houževnatě, a protože je to město „Babylon", tak jsem si cestoval po divadelním světě, aniž bych z Chicaga musel vytáhnout paty. Za nějakou dobu mi začalo citelně scházet to NAŠE divadlo. Těžko se to vysvětluje, ale každá komunita má prostě svůj styl a svoji nezaměnitelnou atmosféru. Začal jsem pomalu chřadnout z nedostatku tohoto, až jednou přišel na návštěvu kamarád Jožka Pavlica a jako obvykle nepřišel s prázdnou. „Nesu ti videokazety," hlásil už ve dveřích a začal je hned vytahovat z igelitky. „Co je na tom natočeno?" zeptal jsem se, ale Jožka mne moc nevnímal. Zapnul video a hned začal komentovat děj. „Tož toto je ségra Jitka, ona vždycky něco napíše a pak to v Hroznovce zahrají. Třeba tady to je pořad Opožděný silvestr. Teď tam vidíš spolužáka a tady je švagr...." Komentář, kterým Jožka prokládal celý děj na kazetě zachycený, byl zaníceným uměleckým přednesem a samotný děj mne fascinoval ještě víc. Postupně jsem si přehrál všechny kazety, a tak strávil s divadelním spolkem Hrozen nejednu hezkou chvilku. Uvědomil jsem si, že hry od Hroznolhoťáků mají největší deviza právě v tom, co mi jinde scházelo, a sice v nenapodobitelném, neotřelém způsobu podání a jsou prostě NAŠE. Dobře znají svoje publikum a jejich publikum zná zase dobře je. Přesvědčil jsem se o tom už i naživo, bez videa. Moje spokojenost se stále zvětšuje úměrně s tím, jak Hroznolhotští zrají a rostou. Už teď se těším na Zabijačku i na další. Takže, ať se vám daří a diváci ať plácají! Zlomte vaz!
P.S. Nezapomeňte poslat záznam do Chicaga. I tam máte svoje fandy.
Pavel Štěrba
Příspěvek, který byl publikován 10.3.2013 návštěvníkem panem Karlem na jiném místě našich stránek po shlédnutí představení ve Vlčnově, (přenesen byl na toto místo pro lepší dohledatelnost). Mimo jiné je tento blog zveřejněn i na stránkách http://radioulambatar.blog.cz/1303/konicky-komedialni-pribeh, kde jsou i další komentáře k tomuto článku.
Včera jsem shlédl, jako dost mých spoluobčanů, představení divadelního souboru z Hroznové Lhoty - Koníčky. Tento zcela zavádějící název nemá nic společného s příjmením šéfredaktora Rádia Ulambátar, s druhem zvířete a ani s koníčkem tj. označením volnočasové aktivity, cizím slovem hobby. Spíše by této čistě feministická hře příslušelo pravé pojmenování „Vyhubte je!" apod. Sice se prý jednalo o komedii, avšak proč platit dobrovolné vstupné za něco, co máme doma a několikrát denně? Silnější půlka dostávalo 2,5 hodiny co proto. Snad jenom scéna v hospodě, kdy Tonda zadřímne uprostřed řeči, dala trochu vyniknout pohlaví, jehož spermie vykazují dlouhodobě úbytek. Ženské protagonistky vůbec nešetřily mužské příslušníky, a to hned v mnoha ohledech. Odezvu v publiku našly i jejich bolestínské vzlyky: „... on kouří, já kašlu, on chlastá, mne bolí hlava, on se odkope, já nachládnu..." Konec hry vrcholí, když manželky naženou své chotě, dezorientované po noční prodloužené gratulaci, v nesprávný den, do nesprávného vlaku. Ve slovenské osadě Vrbovce se oddělí Mařenka, která tam rozvrátí doposud šťastný svazek své dcery, dále pak éterická kartářka Matylda, ta vypije vrbovské Sybile desetiletou zásobu alkoholu. Dále vystoupivší naštvaní intelektuálové-myslivci nenajdou svého kámoša z vojny a jsou nucení se živit jako prostituti a hodinoví manželé. Dvě největší feministky pak pokračují směrem na Podkarpatskou Rus, kde zakládají pobočku. Závěr: Tato hra není vhodná pro dospívající mládež. P.S.: Okenní závěsy s originál znakem ČD byly zřejmě „zapůjčené" od této stále krachující státní společnosti.
Karel Baltazar
Vyšlo ve Slováckém Deníku
Vyšlo v pátek 3. února 2012 ve Slovácku jako příloha Deníku
07.02.2012 11:00:00 - Vyšlo v čísle: 06/2012 (zdroj: http://www.idobryden.cz/spolecnost/hrozen-vyprodal-slovacke-divadlo/76e7826c-4e4f-11e1-be03-5254003d369b/)
Hrozen vyprodal Slovácké divadlo
Uherské Hradiště - Chvíle odpočinku, zábavy a spousty smíchu přivezli na prkna Slováckého divadla ochotníci z divadelního spolku Hrozen z Hroznové Lhoty. Osobitým stylem návštěvníkům naservírovali muži předestilovanou a ženami probrečenou realitu našeho venkova. Realitu, ve které nesmí chybět upravená zahrádka před domem, vinohrad za domem, vepřík ve chlívku a zvědavá sousedka za stolem. To vše výstižně okořeněno jadrnou mluvou skvěle doplňující vesnickou idylku partnerů slavících čtyřicet let svého manželství se vzpomínkami na naplněné i nenaplněné sny. Realitu, ve které se nachází pohrdání, odsuzování, ale nakonec i vzájemné společné objetí. Vším tím byla inscenace Taková léčivá romance z pera Jitky Pavlicové, jedné z představitelek hlavní role. I když již v listopadu loňského roku proběhla derniéra a bylo rozhodnuto, že hra bude uložena tzv. k ledu, jak je vidět, nestalo se tak. Divácký tlak byl tak velký, že padlo rozhodnutí tento kus přeci ještě jednou uvést v život a všem zájemcům vyhovět. Z ohlasů po představení bylo vidět, že se to opět povedlo. Diváci nešetřili poznámkami k vtipným postřehům v dialozích ani potleskem na závěr, který vyústil v bouřlivé ovace, a to dokonce vestoje.
kompletní fotogalerii ke článku na serveru idobryden.cz najdete zde
agentura Pierrot Uherské Hradiště 30.1.2012 (http://www.pierrot.cz/)
Tož ti hrozěňáci sů prostě boží
Ve foyer Slováckého divadla bylo po představení divadelního souboru Hrozen hodně veselo. "Tož ti hrozeňáci sů prostě boží", nadšeně s širokým úsměvem vytrubuje při výstupu ze sálu jedna starší dáma sotva popadajíc dech a kapesníčkem utírá si slanou krůpěj na levé tváři. "Cos neřekla, já mám plné humno cínií...", utrousí její společnice a milá dáma se zase neovladatelně svíjí smíchem a kapesníky jsou opět v akci. Stačí jí tak málo, nebo jedna jediná věta z představení má tak silný účinek? Cože tak magického je na humně či ciniích, že uvádějí dámu v letech do stavu, který přísluší puberťákům? Toť otázky, které si může klást jen ten, kdo neviděl divadelní představení "Taková léčivá romance" divadelního souboru z Hroznové Lhoty či ten, kdo nepoznal šťastné chvíle na venkově. Naopak člověk znalý ví, že humno a cinie jsou nezbytnou součástí našeho velkého života, stejně jako nevítaná návštěva upovídané sousedky, štamprlička přes plot, vůně sena, cikády, stereotypní večer u televize, zlomený strom, zhnilé listí, křík děcek, vepřo-knedlo-zelo s pivem, podomácku vyrobený traktor, kostelní zpěvy, rozbité okno, jitrničky a jelítka, pálenková pýcha, S mikrofonem za hokejem či Hrajeme na přání, návraty nad ránem, zafůkaná cesta, jarní potůčky, štěkot psů či kokrhání kohoutů... Ale nejen o bohulibém venkovském prostředí je hroznolhotská divadelní výpověď, dalším, a hlavním, tématem je věčnost a neporušitelnost partnerského vztahu (co na tom, že už je trochu baculatější), o pokoře ke společné minulosti, o radosti ze společné budoucnosti a o lásce ke společným strastem... Je čiročirou náhodou, že právě zítra oslavíme s mojí vzácnou ženou 25 let společného života a o to více mě to bere. Nečekej ode mne žádných darů u příležitosti tohoto dne, má milá, nečekej ode mne zájezd na Mallorcu či Alp, možná tě jen tak chytnu za ruku, jako tě stále a čím dál častěji chytávám, a nabídnu ti obligátní procházku k lesu s naším nezkrotitelným psem... Ano i takový přesah má "Léčivá romance" ochotnického souboru z Hroznové Lhoty. Nenápadným a nevtíravým způsobem nám připomíná, jak důležité je žít v obyčejné společné radosti z čehokoli a nenechat se vykořenit působením společenských vlivů...Tak dobrá, dobrá, když už máme to výročí, zvu tě na valčík při rádiu a možná i do Luhačovic tě vyvezu... (iv)
agentura Pierrot Uherské Hradiště 26.1.2012 (http://www.pierrot.cz/)
Hrozen vyprodal Slovácké divadloa telefony stále drnčí
Drnčení telefonu je pro úřednice z obchodního oddělení Slováckého divadla asi 
nejčastějším zvukovým vjemem. Po sluchátku sahají každou chvíli a počet přání ´Dobrého dne´ jde do tisíců ročně. Při prodeji vstupenek na představení Slováckého divadla je pro ně symbiotický život s telefonním přístrojem jakousi samozřejmostí (o popularitě tohoto uměleckého tělesa si totiž dávno cvrlikají vrabci na střechách celého Česka) a stejně samozřejmá a častá je i informace, že vstupenky na žádané představení již nejsou. Že ale budou muset měsíc a půl několikrát denně opakovat nemilé slůvko "vyprodáno" v souvislosti s představením amatérského souboru, to žádná s otřelých obchodnic nečekala. Nečekané stalo se skutkem. Divadelní soubor Hrozen z Hroznové Lhoty beznadějně vyprodal divadlo během týdne a již před vánocemi (tedy měsíc a půl před představením!) odcházeli zklamaní příznivci tohoto souboru z divadelní pokladny s prázdnou. Vyjadřujeme touto cestou lítost nad nemilosrdným osudem zmíněných něšťastníků a pomůže-li to, dovolujeme si nabídnout zprávu s hojivým účinkem. Divadelní soubor Hrozen pod vedením Jitky Pavlicové bude 9. 6. 2012 hostem dalšího ročníku "Divadelního víkendu" v obci Košíky s novou inscenací, kterou právě připravují. A pokud by snad tahle informace jako lék nestačila, přidáváme další - tou je zpráva o naději, že "Taková léčivá romance" zažije ještě další "derniéru", v pořadí třetí. Kdy, kde a jestli vůbec, jsou otázky, které visí zatím ve vzduchu. Jednání probíhají a jsou velmi křehká. Definitivní ortel najdete brzy na našich stránkách a proto je raději intenzivně sledujte. Štastným majitelům vstupenek na druhou derniéru "Takové léčivé romance" přejeme hezký a veselý večer 29. ledna ve Slováckém divadle.
agentura Pierrot Uherské Hradiště 7.12.2011 (http://www.pierrot.cz/)
Druhá derniéra "Takové léčivé romance" v lednu ve Slováckém divadle
Derniéra je termín, který se v divadelním světě běžně používá pro označení poslední reprízy daného představení. Po takovémto slavnostním večeru již nikdy světla reflektorů nespatří žádná z postav dotyčného divadelního kusu. Jak se ale dá odolat nátlaku publika, které těžce nese nevratnost divadelních dějin a bombarduje pořadatele prosbami o další reprízování již odderniérované inscenace? Řešením je jedině mimořádná druhá derniéra. A přesně tohle se děje s "Takovou léčivou romancí" autorky Jitky Pavlicové a divadelního spolku Hrozen. Oficielní poslední repríza proběhla s velkými ovacemi 25.11. v Míkovicích a během několika málo dnů se esemesková a e-mailová schránka pořádající agentury Pierrot zaplnila množstvím proseb a žádostí, jejichž obsah byl totožný: OPAKOVAT. Hroznolhotští divadelníci po naléhavém telefonátu odložili rituální přetírání dekorací zrušeného titulu na únor a slíbili, že ještě jednou "Romanci" zahrají. Stane se tak 29. ledna 2012 v 19.00 ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti. Předprodej vstupenek bude zahájen 10. 12. 2011 v 8.00 v pokladně Slováckého divadla (572 554 455). Neděle 29. ledna 2012 se tedy do divadelních dějin zapíše jako den poslední reprízy "Takové léčivé romance" v nenapodobitelném provedení divadelníků z Hroznové Lhoty.
agentura Pierrot Uherské Hradiště 7.11.2011 (http://www.pierrot.cz/)
Smích prý prodlužuje život, a proto chcete-li si jej zaručeně o pár týdnů, měsíců či let prodloužit, neváhejte a přijďte 25. 11. 2011 v 18.30 do Kulturního domu v Míkovicích, kde divadelní soubor z Hroznové Lhoty odehraje nenapodobitelnou inscenaci "Taková léčivá romance". Toto představení má na svém kontě desítky úspěšných repríz s vynikajícími ohlasy publika a médií, včetně televize. Uprostřed největší slávy inscenace přichází její derniéra, taková je léty ověřená a funkční strategie divadelníků z Hroznové Lhoty. Derniéra na vrcholu proto, aby byl vytvořen dostatečný prostor pro přípravu inscenace nové, kterou si hroznolhotští opět sami napíší a režijně i výtvarně opatří. Fenomén hroznolhotského divadelního spolku Hrozen pomalu, ale velmi jistě expanduje do širokého okolí a získává stále více skalních příznivců. Garantuji vám, že po shlédnutí zmíněné inscenace se mezi takové zařadíte i vy.
Veronika Petruchová, (naše nová posila snižující věkový průměr souboru), 2011
Kdybych měla napsat pár řádků o Hroznolhotských etýdách ze svého pohledu, teda z pohledu začínající herečky v tomto spolku, zněly by asi takto ....
Není to vůbec krátkodobá záležitost a zpočátku ani žádná sranda. Všichni do toho musí vložit strašně moc úsilí, nápadů a práce. Pak je velkou odměnou za celé to "snažení", že lístky jsou ještě dlouho před představeními rozprodané na všecky světové strany. Teda do nejbližšího okolí, ale kupodivu i do míst vzdálených.
Příběhy, které uvidíte a snad se u nich i pobavíte, nejsou vymyšlené jako televizní seriály (např. Tisíce a jedné noci, Ordinace v růžové zahradě), jsou to příběhy, které píše sám život. Všem bych Vám přála navštívit někdy naši zkoušku. Kdyby se tam umístila skrytá kamera, pobavilo by se publikum u tohoto dokumentu možná stejně jako na živém představení a možná i víc. Etýdy vznikají tak, že pozorujete život kolem sebe, posloucháte co kdo viděl a zažil, co se kde stalo a scénář se rodí na svět.
Pevně doufám, že si naše představení opravdu užijete a zasmějete se. Děkujeme za vaši přízeň a přejeme příjemnou zábavu.
P.S.: JE TO FAKT MAZEC!! Veronika Petruchová
Napsala nám, jak sama píše, "skoro 80-letá bábinka" ze Zábřehu na Moravě. Ač neznala adresu poradila si a dopis se dostal nakonec do správných rukou. Zde si jej můžete přečíst a je přiložena i obálka. Děkujeme paní Vachutkové a k jejímu přání nakonec můžeme jen dodat, že pokud vše dopadne dobře bude z letošních pátých Etýd proveden záznam TV Noe a záznam se bude vysílat opět na této stanici.
PaedDr. Jiří Jilík (novinář, publicista, spisovatel), 2010
Bez srandy a psiny se sice dá žít, ale co je to za život? A tak ten, kdo dokáže nastavit humorné zrcadlo nám, chybujícím lidem, a taky sám sobě, je ten, kdo nám ulehčuje žití. Tím, jak nám ukazuje tvář lidské hlouposti, nás zbavuje tíhy společenských zábran a konvencí a dodává nám odvahy. Smích obrozuje. A právě smích a sranda jsou nejcennější devízou autorského divadla, které připravují ochotníci z Hroznové Lhoty. Rok co rok se na ně těším a jsem v napjatém očekávání, čím autorky polechtají mou bránici letos. Zatímco zábavným pořadům České televize se zasměji jen málokdy, po představení v Hroznové Lhotě mě bolívá ještě dlouho břicho od smíchu. Čím to je? Asi proto, že zdejší slovácký humor má dobré patrony - Zýbalova strýčka Plevu, Galuškova strýca Pagáča a Vaška Mlýnka z Kuželova. A jakou zábavu mohou stvořit, řekněte mi, v televizi, jejímiž patrony jsou Rada pro rozhlasové a televizní vysílání a Poslanecká sněmovna?
Jitka Pavlicová, (režisérka a autorka scénářů) 2009
Na začátku nevidím nic. A z teho ničeho má byt podívaná pro lidi! Po dlouhodobém a nekonečném psaní a mazání textů vzniká scénář, který předepisuje komedii k popukání. Ale ta ze začátku vypadá spíš jak drama, které sa s blížícím termínem premiéry mění v horor se skoro tragickým koncem... Zas nevidím nic, ale lístky už sa prodávajů, co ti lidi proboha chců vidět ??!! Najednů sa scénář píše sám, divadlo sa hraje nejenom na jevišti, ale aj doma, kde hádka střídá hádku, napětí vrcholí a samozřejmě nechybí rozhodnutí, že to je rozhodně naposledy co sa tak nervačím, protože za takých podmínek sa nedá dělat "umění" !!! A pak je konečně neco vidět-teda doufáme, že divák má fantazii a také nejaký šestý smysl pro pochopení našeho snažení a táto naděje nás živí až do prvního představení !! Za necelý rok sa celý proces opakuje, protože jsem zapomněla na svoje rozhodnutí a jsme tam všecí zas. Je to jak začarovaný kruh, ale je nám v něm spolem dobře. Doufám, že to uvidíte a třeba pocítíte !! Vlastně jste v tem kruhu s nama !
MUDr. Jiljí Minařík, (praktický lékař, scénárista, herec) 2009
Víte, co to jsou etýdy? Mám za úkol to vysvětlit. Jsou to cvičné skladby, jak říká slovník cizích slov? Ne. Je to folklór? Ne. Je to ochotnické divadlo? Není. Jsou to scénky? Ne. Pokusím se definovat, co to je. Je to ušlechtilá myšlenka, která stojí na začátku akce. Je to divadelní projev napsaný herci pro sebe samé. Je to veřejná produkce, která je velice osobní (!), vtipná, ale citlivá a neuráží. Je to mluvené slovo, které si drží vysokou laťku a nikdy nepoužívá vulgarizmů k tomu, aby se obecenstvo zasmálo. Ale dokáže rozesmát obecenstvo tak, že si to musíte přijít prožít každým rokem. Obecenstvo, se směje tak, že když slyším v televizi smích z playbacku, říkám si oprávněně a zcela vážně. Chudáci, kde se hrabete na Hroznovů Lhotu.
Tady eště slyšíte správnů česků řeč, třeba u Pavliců doma. Chodijů, nosijů, dávajů, hledajů. Voni nechoděj, voni nenosejí! Každý z vás přece ví, že aj v Praze se zpívalo Kdož sů Boží bojovníci a to je vlastně originální čeština!
Etydy to je ještě něco víc. Je to obrovské úsilí všech účinkujících, zapojení rodiny a dlouhodobá příprava. Za etýdami je skrytá i infrastruktura, domácí zázemí a práce technického perzonálu. Proč vám to píši? Protože jsem o to byl požádán. Protože cítím, že je to významná tradice. Měla by se udržet a podpořit. Pomocí, účastí, dobrým slovem, poděkováním. Je to krásný, specifický vzor pro mladou generaci. Také to píši proto, že jsem byl v minulém roce nominován do své role a po 33 letech na středisku, jsem mohl chvíli ordinovat na prknech. JiM
ing. Petr Hanák (starosta obce Hroznová Lhota) 2009
Často se mi stává, že něco nestihnu, neudělám včas nebo prostě zapomenu. Nejinak tomu bylo i v případě, kdy jsem byl Jitkou „ Bobrovkou" požádán o nějaký příspěvek k letošním etýdám. Prostě jsem to nestihl v požadovaném termínu a ještěže to aspoň stihl a krásně napsal pan doktor. Tak jdu, jak se říká, s křížkem po funuse.
Když jsem se našich herců ptal, jak to vypadá po poločase, maje na mysli první hrací víkend, dostalo se mi většinou odpovědi, že je to dobré. Nakonec - zájem o vstupenky na druhé kolo mne nenechává na pochybách, že se to asi líbilo. A to je myslím dobře.
Sám sleduju zrod etýd z povzdálí, neboť mám ke všem zainteresovaným blízko a musím říci, že je to pohled minimálně zajímavý. Pod pokličku sice přímo nevidím, přesto uvedu pár postřehů z pohledu nezávislého pozorovatele. Termín premiéry a repríz je stanoven, dohodnut, určen, aniž by Hrozen, jak si naši ochotníci říkají, věděl, co bude hrát. Patrně potřebují k tvůrčí činnosti být něčím dohnáni, v tomto případě termínem představení. Někdy mám pocit, že se už prodávají lístky a ještě neví, nebo se tak aspoň tváří, že neví, co bude. Až mám pochybnosti, jestli toto také není součást jejich divadelního představení. Zda v nás nechtějí vzbudit zvědavost, jak to dopadne. S blížící se premiérou roste vnímavost pro náměty ze života a počet vzájemných besed jednotlivých protagonistů, či spíše protagonistek. Poté následuje fáze zrodu a začne narůstat napětí a nervozita, aspoň tak usuzuji podle reakcí některých z herců. Zajímavé je, že neklesá schopnost vzájemné komunikace, což jenom potvrzuje, že si tato partička vyvedených nadšenců kápla do noty. S podivem sleduji, jak se vzájemně hecují a doplňují při tvorbě hlášek a gagů. Je uměním ukočírovat tento proces aby se to nepřešvihlo, protože všeho moc škodí. Dalším zajímavým postřehem je, že si pro náměty nikdy nechodí daleko a nejeden z nás se v nich najde, což je možná právě klíč, k úspěchu. Nastavují nám zrcadlo, které trošku zvětšuje, přehání a dává možnost sebereflexe nám samým i našemu okolí, aniž by koho uráželi či nám jinak ubližovali. Zatím se jim to daří a je to myslím velmi cenné. Samotná premiéra či představení je pak přehlídkou jednotlivých povah. S někým se nedomluvíte, protože je tzv. vyklepaný, jiný zase nevnímá, protože už je v hereckém transu, někdo vidí problémy i tam kde nejsou a znervózňuje ty, kteří ještě jsou schopni vnímat. Navenek se to pak vše jeví jako celkem dokonalá skládačka. Jak to dělají nevím.
Co mne trápí je skutečnost, že naši herci nedávají v etýdách příliš prostoru svému pěveckému umění, o kterém nepochybuji. Rád bych někdy shlédl v podání Hroznu nějaký ten muzikál nebo i klasiku. Tam by se teprve rozptýlily všechny pochybnosti o tom, že vlastně vůbec žádné divadlo nehrají, že takoví prostě jsou. A tak se těším, čím budu v sobotu překvapen.
Úterý 21. 4. 2009
Petr Hanák
P.S. Nebyl jsem zklamán a Jitka mne navíc potěšila ukolébavkou.